Mami, tati, budu spát s vámi v posteli!
Malé roztomilé miminko spává obvykle v posteli s rodiči; jejich blízkost jej uklidňuje a pro maminku či tatínka je to také příjemné. Když dítě zabrečí, situace se dá většinou vyřešit i bez vstávání, a co si budeme říkat, unavený rodič si rád ušetří každý pohyb. Tak utíkají měsíce a někdy i roky a dítě máte v posteli pořád. Je to tak správně?
Miminko patří k rodičům
Společné spaní v jedné posteli s miminkem je prastará osvědčená tradice, která se k nám v posledních letech zase vrací. V zahraničí se tomu říká co-sleeping a jde o součást tzv. kontaktního rodičovství. Děti, které sdílí s rodiči postel bývají podle většiny odborníků klidnější, samostatnější a méně pláčou. Už malé miminko umí automaticky srovnat s rodičem v jedné posteli biorytmus dýchání, a to je důležitá prevence proti syndromu náhlého úmrtí kojence. Matka mívá ve společné posteli také mnohem citlivější spánek, dítěti jakoby stále naslouchá, a tak dokáže bez prodlení reagovat na každou neobvyklou situaci a nesrovnalost a dítě utěšit. Průzkumy říkají, že přibližně 70 % dospělých, které při nočním pláči nikdo nekonejšil, bylo v dospělosti náchylnější k psychickým problémům a trpělo různými vážnými tělesnými obtížemi, nejčastěji zažívacího traktu.
Co vaše intimita?
Začíná to většinou úplně nevinně, miminko spí v posteli s rodiči, stane se z toho samozřejmost a za pár let se tam ráno budí školák. Někdy zabere i tolik místa, že tatínek raději usíná na gauči v obýváku. Klidně se může se zdát, že noci s dítětem v jedné posteli mohou zcela zlikvidovat partnerské intimní chvilky, a to vztah mezi rodiči postupem času vážně naruší. To byste ovšem neměli dopustit. Sexuologové říkají, že nejen pro partnery, ale i pro děti je škodlivé, když rodiče intimní život zanedbávají. Jsou pak nervóznější, a to ovlivní i jejich chování k dítěti. Rozhodně byste v tomto případě neměli podléhat trudomyslnosti, situace se dá s jistou vynalézavosti dobře zvládnout a trocha nepohodlí stojí určitě za to, aby z vašeho dítěte vyrostl zdravý a sebevědomý jedinec.
Čas na vlastní postel
Na to, kdy dítě přemístit do samostatné postele, není jednoznačná odpověď. Podle odborných studií děti až do pěti let mohou trpět úzkostí z odloučení, což je může negativně poznamenat v dospělosti. Pokud se dítě nebude chtít osamostatnit, a přesto ho budou rodiče nutit spát zvlášť, bude mít strach, a tím se mu v organismu zvýší hladina kortizolu. To může přinést i dlouhodobý stres, který snadno přeroste i hranice běžných obav. Nikdy se nedá určit, kdy bude právě vaše dítě zralé na vlastní postel, ale nebojte se, málokde potkáte teenagera, který ještě usíná s rodiči. Otázka samostatného spaní se většinou v normálně fungující rodině vyřeší sama, a to ve vhodný čas. Dítě, které zdravě vyrůstá s láskou a odpovědností rodičů, začne samo toužit po vlastní postýlce, jakmile k tomu dozraje. Spolu se svým sebeuvědomováním se bude pozvolna stávat nezávislejším a postupně se odpoutávat se od rodičů právě ve formě samostatného spánku.
Co odborník, to názor
Výsledky úvah o spaní s dítětem v jedné posteli se ale různí i u některých odborníků. Především starší studie nám říkají, že od určitého věku se u dětí kvůli spaní s rodiči zbrzdí sociální rozvoj. Proto by samostatné spaní by mělo být na pořadu dne nejpozději od konce prvního roku. K dětem byste měli být nekompromisní, protože strach ze samoty se má údajně prožít včas. S přispěním rodičů se ho tak naučí lépe zvládat a vyřešení obav ze samoty v raném věku prý bude pro malého človíčka výhodou ve větší odolnosti v pozdějším věku. Děti by neměly být v posteli tolerovány také proto, že když se to hodí, dokážou využívat spaní v posteli s rodiči, stejně jako jiné výhody, k tzv. „mocenskému boji“. Také zde hrozí nebezpečí, že miminko může jeden z rodičů zalehnout a partneři na sebe pochopitelně nemají tolik času. Zní vám to logicky, nebo trochu tvrdě? Určitě vám srdce a zdravý úsudek při rozhodování, který názor je ten správný, pomůže!
S trochou pomoci to půjde snáz
Dítě se vychovává s rozumem a vyrovnaně a stejně tak musí rodič přistupovat k osamostatnění se dítěte ve formě spánku ve vlastní posteli. Pomoci tomu můžete nenásilnou a nedirektivní formou. Samostatné spaní určitě nepřikazujte a nenařizujte. Pokud má vaše ratolest vlastní pokojík, máte skoro vyhráno. Stačí, aby se mu tam líbilo natolik, že tam bude chtít trávit víc času, a to i v postýlce. A právě postýlka by měla být nejlákavější. Obrázky či samolepky oblíbených pohádkových postav na stěně, dětské polštářky s motivy, které dítě miluje a třeba i noční lampička, která pomůže proti té troše strachu ze tmy. Hlavní je ale čisté a voňavé kvalitní dětské povlečení. Těm nejmenším pořiďte třeba to se zvířátky či s oblíbenými hrdiny, máme i takové, které ve tmě svítí! Pro větší jsou tu na výběr třeba různé motivy počítačových her či dobrodružných filmů.
